Sídliště?...radost pohledět

Zdroj: Lidová demokracie 1986

Více než 370 nových bytů v Praze-Záběhlicích. Klady družstevní svépomocné výstavby

Z útulného pokojíčku kouká malá holka a růžový medvěd na stromky za oknem. Nejsou tady ještě dlouho a tak vypadají spíš jako stařečkové, teří se zimou choulí do vysokých límců. Její maminka říká, že než vyroste, tak se jí za okenm objeví zelený paraván. Pražská sídliště házíme do jednoho pytle, ale přesto se zde najdou místa, kde si lidé nezávisle na stokrát opakované technologii, na problémech provázejících výstavbu, vytvořili jakýsi vnitrosídlištní a besesporu sympatický život.

Rozměry a působivost pracovního stolu v místnosti inženýra Jana Dvořáka ze Stavebního bytového družstva mládeže v Práčské ulici v Praze 10 nenechá nikoho na pochybách, že jde o předsedu. Ostatně i jiné drobnosti uvnitř budovy, jinak celkem obyčejné, prozrazují, že to je šikovné družstvo, které si ví rady, že jeho vedení má představu o moderním a vkusném způsobu bydlení. I to je důležité pro činnost družstva, které řídí, usměrňuje výstavbu a má "pod svým křídlem" dva tisíce členů. "Jsme družstvo mládeže", říká ing. J. Dvořák, "a především spolupracujeme s ústředním městským výborem SSM v Praze. Asi šedesát procent členů tvoří mladí lidé do třiceti let. Stavíme spíš malá sídliště, na Hornoměcholupské máme 876 bytů a tady v Záběhlicích končí 1. etapa výstavby Práčská východ."

Tvář, kterou si pamatujeme

Sídliště v Záběhlicích má 305 bytů a svou tvář. Stojí za frekventovanou silnicí a v takovém terénu, který dal družstevníkům zabrat. Terasovitá a zvlněná lokalita však sehrála svoje, protože tady jsou mírné kopečky, kde se dají krásně na klouzačkách roztrhat kalhoty, rovné plácky, které volají po míči - prostě zákoutí, v nichž si děti najdou svůj ráj. Pokud se stará o volná prostranství příslušný specializovaný podnik, pak je možná všechno hezky nalajnované, stylové, podle projektu. Tady se družstevníci scházeli na stavbě pár let, dopředu si zvykli na prostředí, které jim přešlo do krve a nějak si ho přivlastnili. Proto jim taky nebylo zatěžko udělat veškeré terénní úpravy také svépomocí, dětem hřiště, vysázet stromky a keře, přichystat celému sídlišti "zelený paraván". Jde o to, že když lidem záleží na tom, jak a kde žijí, k tomu mají na svých rukou pár mozolů, pak už jim tolik nezáleží na tom, že si přidělají nějakou tou prací navíc další. Nakonec není nad to, když se nechá životu trochu volnosti, protože potom cesty a cestičky vedou místy, které si lidé vyšlápnou, jsou nejbližší, nejpohodlnější. I proto má tohle sídliště duši, i proto, že jeho dominantu tvoří pouze dva výškové domy a zbývající objekty dělají prostředí komorní. Drží se totiž v přijatelné čtyřpatrové výšce a jejich temena uskakují jakoby s terénem.

Kvalita na očích

A byty? Nejsou s kvalitou na štíru. Už proto, že po hrubé stavbě a montážích, které tady zajišťovaly Montované stavby Praha, a některých úkolech dodavatelských podniků nastupují "do práce" příští nájemníci. Přestože hned nevědí, který byt bude právě jejich a mnohdy se teprve učí sáhnout na cihlu, snaží se dělat všechno poctivě. Když se náhodou sejde parta "šikulů", mají i zvonky zasazené do dřeva, vychytané mouchy na všem - pak samozřejmě odpadají od samého začátku potíže s údržbou.

Práčská východ pokračuje druhou stavbou, kde bude letos dokončeno 371 bytů. I tady se v každém objektu počítá s klubovnami, tělocvičnou, posilovnou, fotokomorami a v jednom domě bude dokonce sauna (ostatně i na první stavbě si ji družstevníci dobudují). Právě tyhle prostory, které umožňují společenský život, poskytují lidem možnost zábavy a zájmového vyžití, na velkých sídlištích scházejí. Částečně řeší věčný problém, co s volným časem dorůstajících dětí, které se mnohdy toulají v betonových městech a často končí lumpárnami na hranici zákona. Tady se jim prostě nabízí místnosti, kde lze propotit tepláky nebo si s kamarády zabrnkat na kytaru.

Nelze zapomenout ani na chloubu všech bytů, koupelnu. Je o dost větší, než v panelácích s bytovým jádrem, protože všechny příčky jsou zděné. Ušetří se místo, které vzniká za bytovým jádrem na rozvody. Ty se přestěhují pod omítku a v koupelnách se kromě praček může pohodlně točit i člověk. Nehledě na další "maličkosti", jako je pořizovací cena, protože kupodivu zděné jádro přijde levněji a dobrá zvuková izolace dělá z těchto místností prostory skutečně intimní.

Svátek družstevníků

Kolaudace bytů stavebního družstva mládeže v Praze 10 probíhá poměrně v klidném ovzduší. "To víte, že se najdou i chyby. Ale abychom všechno urychlili, děláme tak dva tři měsíce před hlavní kolaudací takovou vnitrodružstevní přejímku, malou generálku. Když dojde na přidělování bytů, je to pro všechny svátek. Trochu se na to připravujeme, zveme také pojišťovnu a spořitelnu. Noví nájemníci si v klidu obstarají potřebná pojištění apod. a nemusejí potom každý zvlášť všechno zařizovat," dodává ing. Dvořák.

Málo platné, po dojmu z tohoto sídlilště, z jeho bytů a ještě k tomu po informaci že když se člověk do družstva přihlásí v době, kdy se rozjíždějí investice, může bydlet za tři až čtyři roky, by člověk po členství doslova skočil. V současné době zahajují stavbu 88 zděných bytů s garážemi Pod pekařkou v Praze 4, dalších 12 bytů v Praze 4 a za pár let začne s výstavbami v Záběhlicích v Dolních a Horních Chaloupkách... A protože "letí" modernizace, bude družstvo svépomocně rekonstruovat v této pětiletce 150 bytů.

Samozřejmě ani bytovým družstvům neodpadá povinnost přemýšlet o tom, jak stavět byty kvalitně a přitom šetřit, snižovat náklady. K tomu se vyjadřuje ekonom družstva Jaroslav Jíra: "Někdy mají družstevníci tendenci si přilepšovat. Proto se musejí hlídat technologické postupy, správné poměry při míchání betonových směsí a malty. Hlavně nejsou všichni odborníci a my jsme tak trochu kantoři, kteří je učí s materiálem zacházet tak, aby se neničil. Občas také mizel materiál ze stavby jako pára nad hrncem, a ta se pak mohla prodražit od dvacet až třicet procent. Takže jsme dali takřka všechno pod zámek a samosprávy, ustanovené z družstevníků, si už svoje uhlídají."

V Záběhlicích vyrostlo komorní sídliště. Družstevníci si zde dali práci a vytvořili si domov bez nepořádku, prostě jako ze škatulky. Kdo víc, co obnáší svépomocná družstevní výstavba, musí vidět i všechny ty soboty, neděle strávené na stavbě, povinný týden z dovolené, ale málokdo jí nevěnuje celou, litry potu, které za pěkný byt stojí. Na stavbu třípokojového bytu potřebuje mít družstevník v kapse třetinu podílu. Zbytek, těch 20 000 korun odpracuje na mzdách, splatí je svým volnem, bohužel někdy i zdravím.

Maminka, která nám ukázala byt, říká: "Víte, že se do města dostanu jednou za měsíc?" Přitom si nestěžuje na městskou dopravu. Asi to stačí. Je tady totiž moc hezky.