Norbert Mašek: Zbytky středověké stavby v Záběhlicích

Zdroj: Staletá Praha, 1967

Souhrn pro ty, kterým se to nechce číst: V únoru 1960 bylo při bagrování dna vypuštěného Hamerského rybníka v Záběhlicích odkryto kamené zdivo. Při následném archeologickém průzkumu byl zjištěn půdorys několika místností. V hlavní zkoumané místnosti o rozměrech 11 x 7 metrů se zachovala podlaha z pálených cihlových dlaždic, ve vedlejších zdech byly zjištěny stopy po dřevěné podlaze. V bahenních nánosech byly nalezeny prejzy ze střechy a četné zlomky keramiky, jíž lze datovat pravděpodobně do přelomu 14. a 15. století. Zjištěné poznatky ukazují na to, že v místě pravděpodobně stávala tvrz zničená za husitských válek v roce 1420. Pod základy středověkého objektu bylo nalezeno několik zlomků slovanské keramiky, ukazující na možné dřívější osídlení lokality.

Vlastní text: 

Obraz dějin středověké Prahy a jejího nejbližšího okolí, vytvářený celá desetiletí na základě systematické práce různých vědních oborů, může být někdy, zcela náhodně, obohacen o zajímavou podrobnost. Takovým příkladem je výsledek výzkumu v Praze v Záběhlicích, který se vyvinul z běžné záchranné akce Muzea hlavního města Prahy.

V únoru 1960 hlásili pracovníci Vodních staveb n. p. při bagrování dna vypuštěného rybníka v Záběhlicích nález zdiva. Komise, vyvolaná Pražským střediskem památkové péče na základě nálezu několika drobných zlomků keramiky na nalezišti zjistila, že jde s největší pravděpodobností o středověký objekt a bylo rozhodnuto podniknout zde v létě téhož roku zjišťovací výzkum. K tomu došlo v červnu a červenci roku 1960. Byla prokopána a prozkoumána plocha cca 120m2, zachycující zhruba čtvrtinu celkového původního rozsahu stavby. Stavba byla dobře patrna v půdorysu na dně vypuštěného rybníka. Kromě patrného zvlnění v místech pozůstatků zdiva bylo možno rekonstruovat jeho průběh i na základě rozdílného zbarvení výšky a šířky porostu, pokrývajícího počátkem léta celou střední část dna vypuštěného rybníka.

Hlavní část výzkumu bylo prozkoumání obdélníkovité místnosti o rozměrech 11 x 7 metrů, která byla dobře zachována v celém půdorysu. Obvod tvořily 80-90 cm silné základové zdi, vybudované z hrubě přisekaných kamenů, spojovaných maltou. Podlaha byla složena ze čtvercovitých, velmi dobře vypálených cihlových dlaždic, jež byly kladeny šikmo k průběhu základových zdí. Souvislá dlažba byla zachována na více než jedné třetině plochy místností. Pouze při západním okraji delší strany místnosti orientované ve směru jih-sever byla zjištěna destrukce vrchní stavby, z níž je patrno, že zeď byla stavěna z kamenů, prokládaných pravidelnými, dobře vypálenými cihlami. Jinak zachovaná výška neporušeného zdiva nepřesahovala nikde úroveň 30 cm nad dlažbou. O zastřešení si můžeme udělat představu jen z nálezů četných cihlových prejzů, jež se vyskytovaly nejen uvnitř obvodu objektu, ale i v jeho nejbližším okolí. Byly nalezeny i hřebenové prejzy se stříškovitým chráněním a zesílenými konci. Ve stavbě byly zřejmě původně kombinovány i mohutné pískovcové stavební dílce s hladce přisekanými a ohlazenými stranami, jež sice v žádném případě nebyly nalezeny v původním ložení, ale četné analogie dovolují pravděpodobný předpoklad, že byly zasazovány do nároží, případně použity v konstrukci oken a vchodu. Při rozšíření plošného odkryvu jižně od popisovaného půdorysu byla odkryta část obvodové zdi a základy menšího obdélníkovitého objektu, který by snad bylo možno interpretovat jako součást fortifikace. Jeho zdivo bylo velmi mohutné, široké 110-120 cm, stavěné jako hlavní objekt z hrubě přisekaných kamenů, spojovaných maltou, která tvořila na vnitřní straně jižnější zdi souvislou vyhlazenou plochu. Hloubku a původní úroveň dna nebylo možno zjistit, protože výzkum byl v těchto místech znemožněn pronikáním spodní vody, jejíž hladina se udržovala ve stejné výši jako úroveň vody v odvodňovacím kanále, který probíhal v těsném sousedství odryté plochy. Vnitřek fortifikace byl vyplněn destrukcí, sestávájící s kamenů, cihel, dlaždic a prejzů. Ve výplni byly nalezeny i ojedinělé zlomky keramiky. Při vybírání destrukčních vrstev bylo dosaženo maximální hloubky 110 cm od úrovně zachovalého povrchu zdiva. Důležitý konstrukční detail byl zjištěn v obou protilehlých delších stěnách fortifikace. Těsně pod úrovní zachovaného horního okraje zdí byly umístěny tři čtvercové otvory o rozměrech strany 8-10 cm, umístěné ve vodorovné řadě s odstupen cca půl metru. Odpovídající otvory byly i v protilehlé straně. Lze důvodně předpokládat, že představují ložiska po pravděpodobně dřevěné kostrukci, jež původně mohla tvořit podlahu. Tento předpoklad potvrzuje i shodné výškové zaměření zmíněných otvorů s úrovní dlážděné podlahy v hlavním objektu. Za zmínku stojí ještě velký stavební dílec z pískovce, nalezený v destrukci uvnitř fortifikace, v jehož delší stěně byl zasazen železný čep. Dále jižním směrem pak fortifikační zeď p0kračovala a byla porušena výkopem odvodňovacího kanálu.

K původnímu rozsahu objektu zbývá ještě dodat, že v půdorysu, patrném na dně rybníka bylo možno spolehlivě vysledovat další tři místnosti, tvořící celkově obdélník o stranách minimálně 25 x 25 metrů, pričemž prozkoumaný objekt představoval jeho jihozápadní čtvrtinu. Na severní a východní straně bylo však další pokračování půdorysu porušeno již dříve při bagrování dna, takže dnes není možno spolehlivě rozhodnout, zda stavba nebyla ještě rozsáhlejší.

V celé prozkoumané ploše byl zděný objekt pokryt 10-20 cm silnou vrstvou bahenních náplavů, které zvláště ve své spodní části, těsně nad úrovní dlážděné podlahy obsahovaly početné zlomky keramiky. Nálezy keramiky byly zjištěny i pod úrovní podlahy, v místech, kde bylo dláždění porušeno. Je tedy možno bezpečně předpokládat, že keramika má přímou souvislost s objektem a že ji lze poměrně spolehlivě použít k jeho datování.Většina nalezených zlomků pochází z hrncovitých tvarů s profilovanými okraji. Charakteristické je velmi dobré vypálení a výroba na kruhu. Většinou tenkostěnné nádoby byly buď zcela bez výzdoby, nebo byly opatřeny jednoduchými vodorovnými rýhami v podhrdlí. V několika případech se vyskytla jednoduchá vkolkovaná výzdoba, klikatky nebo půlobloučky ve vodorovných řadách. Ojedinělá pásková ucha byla umístěna na podhrdlí hrncovitých tvarů a zasahovala až k okraji. Bylo nalezeno i několik zlomků kónických pokliček. V povrchové úpravě keramiky se jen v jednom případě nálezu silnostěnné mísy z destrukce ve fortifikaci vyskytla světle zelená glazura, jinak byly nádoby ponejvíce šedočerné, výjimečně i světle okrové. Zajímavý je také výskyt dvou zlomků s červenohnědým malováním. Při úvaze o datování nálezů ze Záběhlic je možno se opřít o některé nejnovější pražské nálezy. Největší kolekci středovké keramiky přinesl zákranný výzkum Muzea hlavního města Prahy v Jindřišské ulici. Kolekce, získaná počátkem roku 1964 je datována do druhé poloviny 15. a na počátek 16. století (N. Mašek: Soubor keramiky a středověký zděný objekt z Jidřišské ulice v Praze, Archeologické rozhley XVIII-1996, str. 202 ad.). Porovnáme-li kolekci z Jindřišké ulice s nálezy v Záběhlicích, vyjde najevo nepochybně větší relativní stáří záběhlického materiálu. Na keramice z Jindřišské ulice je běžná glazura, alespoň na vnitřní straně a při okraji, vyskytují se zde běžně vyspělé džbánovité tvary, tuhování povrchu i vlešťovaná výzdoba. Naproti tomu v Záběhlicích se setkáváme i s archaickou úpravou povrchu tmavě šedohnědých nádob, na nichž jsou patrné tradice pozdně hradištní keramiky. Zajímavou shodou okolností je skutečnost, že v Jindřišské ulici byl výkumem zachycen i zděný objekt, stavebně blízký objektu ze Záběhlic. Vyskytly se zde i téměř shodné dlaždice o rozměrech 20 x 20 cm. Srovnáním výskytu některých dalších detailů keramiky, mezi jiným i výskytu červenohnědého malování, jehož počátky sahají hluboko před začátek 15. století (N. Mašek: Středověký objekt z Loun. Archeologické rozhledy IX-1957, str. 507-509, 520), dojdeme k pravděpodobnému datování keramiky ze Záběhlic do přelomu 14. a 15. století. To podporuje i srovnání s dalšími kolekcemi středověké keramiky z Prahy, například z kláštera blahoslavené Anežky, z Vladislavovy ulice, ulice U půjčovny a z třídy Politických vězňů (vesměs ze sbírek Muzea hlavního města Prahy).

Kromě keramiky byly v Záběhlicích nalezeny i méně výrazné zlomky skla a několik železných předmětů. Jsou to především hřeby, součást železné přezky lyrovitého tvaru a polovina koňské podkovy. Všechny zmíněné předměty zapadají dobře do rámce výše naznačeného datování.

Zbývá ještě vlastní interpretace zděného objektu. Jeho poloha uprostřed rybníka a poblíž kostela v Záběhlicích, jehož nejstarší část pochází z 12. století (1125) napovídá, že by mohlo jít o stavbu fotifikačního charakteru. V Sedláčkově soupisu nacházíme u Záběhlic zmínku o dvou tvrzích, z nichž jedna stávala bezesporu v místech dnešního zámku, ležícího východně od místa našeho nálezu. Druhá tvrz byla podle Sedláčkova sdělení znična v době husitských válek v roce 1420. Z těchto důvodů a porovnáním nálezové situace, která dokazuje, že ke zničení objektu došlo skutečně v první polovině 15. století, se nabízí možnost ztotožnit námi popisovaný objekt právě s tvrzí, zaniklou na počátku husitských válek. Charakteru tvze odpovídá i celkový stavební ráz objektu a jeho umístění. V případě potvrzení zmíněného předpokladu, především podrobnějším studiem původních historických zpráv, by pak i nálezy získané z objektu nabyly na významu, protože bychom měli přesnější oporu pro jejich datování. Účelem našeho pojednání však bylo prozatím jen archeologické zhodnocení výzkumu v Záběhlicích a další historické poznatky mohou být předmětem dalšího studia.

Závěrem ještě poznámka ke staršímu osídlení místa. V hloubce 1 metru pod úrovní základů středověkého objektu byl v podložních vrstvách nalezen zdobený zlomek slovanské keramiky z počátku mladší doby hradištní a několik dalších slovanských zlomků bylo nalezeno i v okolí stavby. Je tedy patrno, že místo bylo osídleno již před založením kostela a že i předpokládaná tvrz byla zbudována v prostoru vyspělé středověké osady.